Cor Vasa 2026, 68(1):66-72

Vliv metodologie na zjištěnou prevalenci primárního hyperaldosteronismu u zdánlivě rezistentní hypertenze

Tomáš Kvapila, Eva Kociánováa, Zdeněk Ramíkb, Jan Olšra, Jan Váchaa, Libor Jelínekc, Jan Václavíkb
a I. interní klinika - kardiologická, Lékařská fakulta Univerzity Palackého v Olomouci a Fakultní nemocnice Olomouc, Olomouc, Česká republika
b Klinika interního lékařství a kardiologie, Lékařská fakulta Ostravské univerzity a Fakultní nemocnice Ostrava, Ostrava, Česká republika
c Klinika tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace, Lékařská fakulta Univerzity Palackého v Olomouci a Fakultní nemocnice Olomouc, Olomouc, Česká republika

Cíl: Cílem tohoto přehledu je shrnout aktuální poznatky o prevalenci primárního hyperaldosteronismu (PHA) u pacientů se zdánlivě rezistentní hypertenzí (aRH) a kriticky analyzovat metodologické faktory, které ovlivňují odhad této prevalence.

Metodika: Proveden byl přehled dostupné literatury, jenž zahrnuje studie hodnotící prevalenci PHA u pa- cientů s rezistentní hypertenzí. Analyzovány byly zejména metodologické rozdíly mezi jednotlivými studiemi, jako jsou definice rezistentní hypertenze, prahové hodnoty aldosteron-reninového poměru (ARR), použití konfirmačních testů, přístup k interferující antihypertenzní medikaci a způsob vyloučení fenoménu bílého pláště a dalších sekundárních příčin hypertenze.

Výsledky: Analyzované studie vykazují významnou variabilitu v prevalenci PHA (7,1-29,1 %), která je důsledkem rozdílů v použité metodologii. Nejvyšší prevalenci vykazovaly studie s přísným vyloučením pseudorezistence a dalších sekundárních příčin hypertenze. Klíčovými faktory variability byly definice rezistentní hypertenze, rozdílné prahové hodnoty ARR, použití konfirmačních testů (např. intravenózní solný zátěžový test, fludrokortizonový supresní test) a přístupy k farmakologické přípravě pacientů.

Závěry: Primární hyperaldosteronismus je významnou a častou příčinou aRH. Pro dosažení spolehlivějších odhadů skutečné prevalence PHA a zlepšení diagnostické a terapeutické péče je nezbytné sjednotit a standardizovat diagnostické protokoly, zejména ve vztahu k definici rezistentní hypertenze, screeningovým a konfirmačním metodám a také přístupům k antihypertenzní léčbě v rámci diagnostiky. © 2026, ČKS.

Klíčová slova: Aldosteron-reninový poměr, Primární hyperaldosteronismus, Rezistentní hypertenze, Sekundární hypertenze

Vloženo: 18. červenec 2025; Revidováno: 26. srpen 2025; Přijato: 30. srpen 2025; Zveřejněno online: 2. červen 2012; Zveřejněno: 15. březen 2026  Zobrazit citaci

ACS AIP APA ASA Harvard Chicago Chicago Notes IEEE ISO690 MLA NLM Turabian Vancouver
Kvapil T, Kociánová E, Ramík Z, Olšr J, Vácha J, Jelínek L, Václavík J. Vliv metodologie na zjištěnou prevalenci primárního hyperaldosteronismu u zdánlivě rezistentní hypertenze. Cor Vasa. 2026;68(1):66-72.
Sdílet...
Stáhnout citaci
  • BibTeX (.bib)
  • Bookends (.ris)
  • EasyBib (.ris)
  • EndNote (.enw)
  • EndNote 8 (.xml)
  • ISI WoS (.isi)
  • Medlars (.medlars)
  • Mendeley (.ris)
  • MODS (.xml)
  • Papers (.ris)
  • RefWorks (.txt)
  • RefManager (.ris)
  • RIS (.ris)
  • MS Word (.xml)
  • Zotero (.ris)
    • Zobrazit celý článek

    Reference

    1. Käyser SC, Deinum J, De Grauw WJ, et al. Prevalence of primary aldosteronism in primary care: a cross-sectional study. Br J Gen Pract 2018;68:e114-e122.
    2. Calhoun DA, Nishizaka MK, Zaman MA, et al. Hyperaldosteronism Among Black and White Subjects With Resistant Hypertension. Hypertension 2002;40:892-896.
    3. Douma S, Petidis K, Doumas M, et al. Prevalence of primary hyperaldosteronism in resistant hypertension: a retrospective observational study. Lancet 2008;371:1921-1926.
    4. Sang X, Jiang Y, Wang W, et al. Prevalence of and risk factors for primary aldosteronism among patients with resistant hypertension in China. J Hypertens 2013;31:1465-1472.
    5. Parasiliti-Caprino M, Lopez C, Prencipe N, et al. Prevalence of primary aldosteronism and association with cardiovascular complications in patients with resistant and refractory hypertension. J Hypertens 2020;38:1841-1848.
    6. Chernova I, Krishnan N. Resistant Hypertension Updated Guidelines. Curr Cardiol Rep 2019;21:117.
    7. McEvoy JW, McCarthy CP, Bruno RM, et al. 2024 ESC Guidelines for the management of elevated blood pressure and hypertension. Eur Heart J 2024;45:3912-4018.
    8. Florczak E, Prejbisz A, Szwench-Pietrasz E, et al. Clinical characteristics of patients with resistant hypertension: the RESIST-POL study. J Hum Hypertens 2013;27:678-685.
    9. Štrauch B, Zelinka T, Hampf M, et al. Prevalence of primary hyperaldosteronism in moderate to severe hypertension in the Central Europe region. J Hum Hypertens 2003;17:349-352.
    10. Umpierrez GE, Cantey P, Smiley D, et al. Primary Aldosteronism in Diabetic Subjects With Resistant Hypertension. Diabetes Care 2007;30:1699-1703.
    11. Martell N, Rodriguez-Cerrillo M, Grobbee DE, et al. High Prevalence of Secondary Hypertension and Insulin Resistance in Patients with Refractory Hypertension. Blood Press 2003;12:149-154.
    12. Gallay BJ, Ahmad S, Xu L, et al. Screening for primary aldosteronism without discontinuing hypertensive medications: Plasma aldosterone-renin ratio. Am J Kidney Dis 2001;37:699-705.
    13. Eide IK, Torjesen PA, Drolsum A, et al. Low-renin status in therapy-resistant hypertension: a clue to efficient treatment. J Hypertens 2004;22:2217-2226.
    14. Muxfeldt ES, Margallo VS, Guimaraes GM, Salles GF. Prevalence and Associated Factors of Obstructive Sleep Apnea in Patients with Resistant Hypertension. Am J Hypertens 2014;27:1069-1078.
    15. Samnani S, Cenzer I, Kline GA, et al. Time to Benefit of Surgery vs Targeted Medical Therapy for Patients With Primary Aldosteronism: A Meta-analysis. J Clin Endocrinol Metab 2024;109:e1280-e1289.
    16. Nikrýnová Nguyen TMP. Registr primárního aldosteronismu v České republice. Hypertenze a kardiovaskulární prevence 2024;14:43-45.
    17. Zelinka T, Widimský J, Ceral J, Filipovský J. Jak postupovat při podezření na sekundární arteriální hypertenzi. Vnitř Lék 2016;62:740-745.

    Tento článek je publikován v režimu tzv. otevřeného přístupu k vědeckým informacím (Open Access), který je distribuován pod licencí Creative Commons Attribution-NonCommercial 4.0 International License (CC BY-NC 4.0), která umožňuje nekomerční distribuci, reprodukci a změny, pokud je původní dílo řádně ocitováno. Není povolena distribuce, reprodukce nebo změna, která není v souladu s podmínkami této licence.


    Zpět na obsah